Goldy Forever Golden Retrievers: "GOLDY" Domů 

Aktuálně-updaty

Horké novinky

O nás 

Naši Goldeni       

Naše úspěchy  

Nabídka krytí     

Štěňátka - vrh "A"

Štěňátka - vrh "B" 

Plánovaná spojení 

Štěňata - aktuálně  
  
 
Naše odchovy

Fotogalerie  

Info o plemeni, rady        
Kontakt  
                 

E-mail

 last updated // aktualizováno             

      


GOLDY FOREVER Golden Retrievers
- Napsáno dne 30.6. 2001 -
Vzpomínáme ... LÁSKA AŽ ZA HROB
                                                                                                                        

                Vždy usměvavá, zlatá psí přítelkyně žije v našich srdcích navždy - GOLDY FOREVER                  

Vždy, když jdu v noci ven s naší malou na zahradu, zvednu oči k obloze a zadívám se na hvězdy. Naší Zemi jsou vzdálené moře světelných let, přesto mám pocit, že jsou mi blízké, že jsou mi mnohem blíže nežli ostatním. Vzpomínám totiž, jak jsem tě pod hvězdnou oblohou láskyplně objímala, nořila se do tvé sametově hebké srsti a šeptala ti do oušek: „Můj zlaťáčku, ať budeme od sebe jakkoliv daleko, při pohledu na hvězdy budeme vždycky spolu pohromadě. Až jednou nastane ta těžká chvíle a osud nás nemilosrdně rozdělí, moudré a třpytivé hvězdy nám budou připomínat nesmrtelnost našeho nekonečného přátelství a lásky.“

Nikdy by mě nenapadlo, že ta strašná chvíle přijde tak brzy. Zítra tomu je teprve týden, co se udál. Nejstrašnější den v mém životě, kdy jsem se s tebou, holčičko zlatá, musela rozloučit. Bojovala jsi srdnatě, s neuvěřitelnou silou.

Začalo to línáním. Tys měla vždycky krásnou srst, bohatou a lesklou, a když jsi línala, nebylo to téměř poznat. Již na podzim minulého roku jsi začala svou zlatou srst nezvykle ztrácet a stejně tak jsi i hubla. Brzy na to jsem ti na levé lopatce objevila bulku, velmi malou, skoro nepostřehnutelnou. Již dříve jsi měla „záhadné“ bulky, které ale samy od sebe zmizely, což mě uklidnilo. Ale když ona bulka dosáhla po opakované punkci velikosti dvou tenisáků, ultrazvuk nám přinesl otřesnou novinu - je to na 90% zhoubný nádor. Následovalo odstranění, bulka šla nad očekávání velmi dobře vyoperovat a RTG neukázal žádné metastáze.

Stejně jako náš veterinární lékař jsme věřili, že půjde o hematon. Ale osud je krutý a histologie potvrdila hemangiosarkom, rakovinu cévní stěny. Byl to šok, ale tys chtěla žít. Po odstranění bulky jsi úplně ožila a chtěla jsi bojovat, stejně jako my. Následkem operace se ti objevila na srdci šelest, ale ta se brzy zlepšila a ty ses úspěšně dostala z pooperačního stavu. Následovala chemoterapie, „drasťák“, jehož aplikaci nepřežije 90% psů. Bohužel se jedná o třetí nejhorší nádor a tak na něj nic jiného neplatí, než tahle rudá tekutina, kterou ti píchli do žíly. Tys celou tuto kúru snesla bez sebemenších obtíží. Žádné zvracení a průjmy, bylas žravější než kdy dřív, veselá a hravá. Dostala ses do výborné formy, všichni veterináři žasli nad tím zázrakem. Žádný pes tento nádor prý nenesl lépe nežli ty, nebylo na tobě znát, že jsi tak vážně nemocná. Ale v květnu, kdy jsi oslavila své teprve čtvrté narozeniny, nastal zlom.         Tři měsíce po operaci ti ona bulka narostla znovu na tom samém místě. Měla jsi jít znovu na operaci - ale RTG bohužel ukázal metastáze v plicích a EKG rozhodlo - tvoje srdíčko bylo příliš slabé a my už nechtěli riskovat. Další narkózu bys na 90% nepřežila.     A i kdyby ano, tak by byl výsledek nejistý, mohla bys trpět. Ani chemoterapie by ti už nepomohla, pouze by ti prodloužila život. Ale máme právo opět riskovat a vystavovat tě nejistému výsledku? Už ne. Léčili jsme tě alternativně, léky, osvědčenými v boji proti rakovině. Bohužel tě žádný zázrak, toužebně vymodlovaný, nezachránil.

Věřili jsme ale stále, až do konce. Postupně se ti zhoršoval dech, přestávala jsi mít chuť k jídlu, s rostoucí bulkou, která narostla téměř až do velikosti tvé hlavy, ti ubývaly síly. Vozily jsme tě na procházky kočárkem, mohla jsi chodit, ale jen krátce, muselas odpočívat. Tys milovala ty jízdy! Pořídili jsme ti kamarádku, která ti v onom boji měla pomoci. Byla to fenečka Golden Retrievera, stejně jako ty. Sama si nás vybrala, tím, že se s tebou jako první a jediná šla přivítat, taktéž uvítala druhou paničku a mně olízla nos. Bylo krásné sledovat, jak se každý den víc a víc sbližujete. Spávaly jste spolu v pelíšku, někdy i obě se mnou v posteli.

Byly to nezapomenutelné chvíle vzájemné harmonie, respektu, lásky a přátelství. Malá Auruška ti s láskou lízala ten „hrb“, cítila svým šestým smyslem, že ti ubližuje. Bohužel tento „sen“ trval pouze týden. Na hrbu se ti utvořil vřed, který praskl, a z něhož vytékala narůžovělá tekutina. To bylo v pátek. Museli jsme tě s malou separovat, hrozila infekce. Do soboty se to i přes všechnu naši snahu a péči zhoršilo. Hrb jsme ti neustále vymývali a dezinfikovali, přesto bylo tekutiny stále více. Ten den jsi na tom začala být špatně. Vycítili jsme, že už ti nemůžeme pomoci, že se začínáš trápit. „Den vysvobození“ jsme z lásky k tobě museli určit. Stane se to v neděli. Nedbala jsem na to, že se od tebe mohu infikovat, neopustila jsem tě v tvou poslední noc.                                          

V neděli jsi rázem ožila. Bylas mnohem čilejší než v sobotu, s chutí sis dala kuřecí křídla i trochu konzervy. Ale rohlíček, svoji nejmilovanější pochoutku, jsi opakovaně odmítla. Myslím, že to byl od tebe signál. Milovala jsi nás a zůstala bys s námi až do své smrti. Ze své obrovské lásky k nám bys byla schopna se snad i utrápit, zůstat s námi až do trpkého konce. Ale já bych nepřenesla před srdce tvou bolest.                                       

Bylas a jsi moje milovaná dcerka a já bych nemohla vidět tvoje utrpení jen pro mou sobeckou závislost. Vzala jsem tě naposled na jízdu kočárkem, naposledy jsme se podívaly na vlaky, které jsi s velkou vášní honila a hlásila …

Doma nás čekal veterinární lékař. Nikdy nezapomenu na tvůj pohled, který jsi mi věnovala, když jsi dostala vstupenku do psího ráje. Objímala jsem tvůj krk a šeptala, že tě miluju, že můžeš jít, že se ti uleví …

Tak odešel do psího ráje ten nejzlatější pes všech dob. Tak nás miloval, že ještě v poslední svůj den vynaložil všechny své síly, aby se s námi důstojně a bez bolestí rozloučil.

Jeho tělesná schránka v klidu odpočívá na chaloupce - tam, kde to Goldy tolik milovala, kde byla tak šťastná. Ale Goldynčina duše žije dál, je věčná. Z nebe na nás věrně shlíží a střeží nás na každém našem kroku. Goldynka neodmyslitelně patří do naší rodiny a navždy tu s námi zůstane. Všichni ji moc milujeme a vzpomínáme, i když stále ještě se slzami v očích.                                    

Navždy budeš žít v našich srdcích, moje lásko. To, co jsme udělali, bylo z bezmezné lásky k tobě. Já věřím a cítím, že jsi nás tak zcela neopustila. Myslím, že teď žiješ v maličké Auře, že ses do ní převtělila, abys tu s námi mohla nadále žít, i když v nebi by ti bylo určitě nejlépe. Taková je ale pravá láska. Často přináší i oběti největší.

Ovšem i kdybys nebyla malou Aurou - jednou se v nebi zase spolu setkáme a už nás žádná nespravedlnost nerozdělí.

Goldy Forever

Nejlepší přítelkyně :o)

                                                                                         S láskou a obdivem Tvoje paní - Milena Blaháková -  

                                                                                                       Napsáno dne 30.6. 2001



 

 © Copyright Goldy Forever Golden Retrievers 2002 - 2006.
All rights reserved // všechna práva vyhrazena.
Fotografie i texty smí být použity pouze se souhlasem autorky.

Webmaster "Goldie" - Milena Blaháková

Spuštěno: 25.7. 2002     
LAST
updated: 19.2. 2006

"Když pohlédnu na hvězdnou oblohu, spatřím nekonečnost, tajemnost a věčnou krásu hvězd. Když pohlédnu do Tvých očí, zřím nekonečnou lásku, nezměrnou oddanost a věrnost, kterou Ty mi věnuješ na věky věků. Díky za vše, můj nejlepší příteli se zlatým srdcem!"