Goldy Forever Golden Retrievers: "GOLDY"                       Domů 

      Aktuálně - updaty

         Horké novinky

                  O nás   

            Naši Goldeni     

           Naše úspěchy

            Nabídka krytí     

        Štěňátka - vrh "A"

              Naše odchovy

              Fotogalerie

       Info o plemeni, rady       

               Kontakt

                E-mail  

      

                   Metody čistokrevného chovu

"A nejlepší a nejcennější není pes, jemuž je propůjčován nejvyšší titul šampiona a největší pohár, a to platí především pro čistokrevného psa: nejlepší pes je zdravý pes!"  Wegner             

                                        V očích tohoto štěnětě se zrcadlí otazník: "Půjdeš si se mnou, člověče, hrát?" Člověk naopak dumá nad tím, zda z tohoto štěněte vyroste zdravý jedinec bez dědičných vad. Ani ten nejlepší chovatel vám totiž nemůže dát záruku na stoprocentně zdravé zvíře. Koupě štěněte Goldena v dnešní době je otázkou nejen zkušeností chovatele a výběru CHS majitelem - je také otázkou štěstí ...

 Základní pojmy

Alela: Kvalitativně odlišná forma genu s různým finálním účinkem. 

Heterozygot: Jedinec s dvěma různými alelami na jedné nebo několika více genových pozicích. Projeví se-li u něj jen jedna alela chromozomu, je to tzv. alela dominantní - druhou alelou na stejném chromozomu je alela recesivní, potlačená, jejíž účinek dominantní alela překrývá / proto takový jedinec může, i když je klinicky zdravý, přenášet na své potomky nějakou dědičnou vadu, kterou dominantní alela potlačuje a tak se u něj neprojeví /. 

Homozygot: Jedinec s dvěma stejnými alelami na jedné nebo několika více genových pozicích. 

Recesivní homozygot: Určitý znak, dědičná choroba nebo defekt, kontrolovaná recesivní alelou, se projeví pouze u tohoto jedince, který může vzniknout pářením dvou postižených jedinců, pářením postiženého jedince se zdánlivě zdravým heterozygotem nebo pářením tzv. nositelů vlohy - čili dvou heterozygotů. Příbuzenská plemenitba zvyšuje riziko výskytu těchto jedinců a tím zvyšuje riziko projevu některé dědičné vady. 

Příbuzenská plemenitba: Páření navzájem příbuzných zvířat. Inbríding znamená páření úzce příbuzných jedinců /rodičů s dětmi, vlastních i nevlastních sourozenců/ a dochází při něm k největším ztrátám genetické variability. Liniová plemenitba znamená chovat na vzdálenějších příbuzných jedincích, např. sestřenic nebo bratranců, je to tzv. mírná příbuzenská plemenitba.  

Nepříbuzenská plemenitba: Páření zvířat, která nemají 5 - 6 generací žádné společné předky, nejozdravnější metoda plemenitby u čistokrevného plemene. 

Koeficient příbuzenské plemenitby:  Nejběžnější měřítko, které uvádí stupeň vzájemné příbuznosti rodičů určitého psa /zvířete/. 

Inbrídingová deprese: Vitální slabost, vyvolaná zvýšenou homozygotností, která taktéž redukuje výkon fyziologických funkcí.  

Polygenní dědičné choroby: Choroby, které jsou kontrolovány vzájemnou interakcí několika genů. Vyskytují se v tím větší míře, čím je vyšší počet recesivních /defektních/ alel. Tyto choroby se vyskytují od určitého prahu, čili od určitého počtu defektních alel. Mají na ně vliv i jiné faktory, např. výživa, tělesná hmotnost, různé životní podmínky v období vývoje a dospívání (Např. HD)

Autozomální dědičné choroby: Alela se nenachází na jednom ze dvou pohlavních chromozomů Y nebo X. (Tzn. některou chorobou trpí třeba pouze psi, feny z toho vrhu jsou zdravé, ale přenáší vlohy).

Monogenní dědičné choroby: Choroby kontrolované jediným genem. 

HD: Hip Dysplasia, dysplazie kyčelního kloubu, zřejmě polygenní dědičná choroba.

Hypotyreóza: Hypofunkce štítné žlázy. Výskyt především v USA, kde je považována za význačnější dědičnou chorobu než dysplazie kyčli. Výskyt ve všech plemenech, hodně u Golden Retrieverů. Nevyzpytatelná je z toho důvodu, že chovatelé díky podávání hormonu štítné žlázy své postižené psy uchovní! Mohou jí být vyvolány i vady v chování, jako agresivita, bázlivost ...

Subaortální steóza: "Subaortis Stenosis", zúžení aorty, může vyvolat až náhlou srdeční smrt, dědičná u Goldenů.                           V Anglii byly šelesty typické pro tuto vadu vyšetřovány u 388 Goldenů a 69% Goldenů je vykazovalo!!!

Elitní chov: Chov na šampionech - nadměrné a tím i škodlivé používání několika exteriérově vysoce hodnocených psů.

    Pořizujeme-li si štěňátko, musíme nutně vyřešit i velké dilema ohledně jeho genetického původu, a sice z jaké plemenitby štěně pochází. Je vědecky prokázáno, že příbuzenská plemenitba zvyšuje výskyt dědičných defektů /a těch máme u GR dnes asi 50/ a proto je moderními odborníky přes genetiku označována jako metoda týrání chovem. 

    Obecně lze říci, že u jedinců z nepříbuzenské plemenitby se vyskytuje více druhů dědičných vad, ale v mnohem menší míře, než je tomu u jedinců z příbuzenské plemenitby, kde je výskyt menšího počtu druhů dědičných defektů nesrovnatelně vyšší. A tak se lehce může stát, že náš pes z "liniovky" bude z linie, kde jsou dobré kyčle, i on sám bude mít HD negativní a bude dokonce i třeba předávat dobrou HD dále, jenže se u něj projeví jiná dědičná vada, která už v dané linii není tolik hlídaná ... tak třeba epilepsie, nebo rakovina ...

    Protože inbríding přináší zdaleka největší ochuzení genetického managementu, vyskytuje se při použivání této plemenitby největší množství dědičných vad za nejkratší časový úsek. Proto se mnoho chovatelů kvůli neblahým zkušenostem s inbrídingem od této chovatelské metody odvrací a se zdánlivě vynikajícími výsledky provozuje liniovou plemenitbu. Liniová plemenitba způsobuje genetické ochuzování v menší míře za delší dobu, proto se může stát a velice často se stává, že ji chovatel provozuje po celý svůj život a opravdu díky ní sklízí úspěchy na výstavním poli. Jenže až následující generace majitelů, milovníků a chovatelů doplatí na včerejší úspěchy těchto světově známých chovatelů ... tedy spíše těmito úspěchy budou trpět potomci dřívějších úžasných psů ... problémy s kostrou, očima, cévní a nervovou soustavou ... 

    Daní za vynikající výstavní výsledky psů z příbuzenské plemenitby, která zvyšuje naděje, že vám ze štěněte vyroste šampion špičkového exteriéru, a zároveň snižuje naděje, že budete mít vitálního a zdravého psa - jsou:

    Snížení vitality a inteligence, nižší výkonnost, horší imunita, nižší plodnost, ochuzení genetického managementu a možný výskyt nových dědičných vad!!!

    Ano, můžete příbuzenskou plemenitbu střídat s plemenitbou nepříbuzenskou - tak to mnoho chovatelů dělá a skutečně - štěňátka z nepříbuzného spojení jsou rázem vitálnější a životaschopnější, s menším výskytem dědičných defektů - ale pozor - už nikdy nenahradíte určitou genetickou variabilitu, kterou jejich předci a spolu s nimi i jejich potomci ztratili použitím právě příbuzenské plemenitby!

    Stejně jako se dnes poměrně často setkáváme na výstavách s lidmi nízké úrovně, kteří se nehambí označovat některé exteriérově horší psy za zplodiny, zmetky, šmejdy apod., je více než pravděpodobné, že v budoucnu tomu bude jinak - že se psi začnou posuzovat ne podle exteriérových kvalit, ale především podle jejich genetických původů! Pokud k tomu jednou dojde, je zcela samozřejmé, že před jakýmkoliv šampionem z příbuzenské plemenitby bude dávána přednost i exteriérově horšímu psovi z nepříbuzného spojení. Protože jednoduše takový pes s bohatší genetickou variabilitou je pro plemeno nesrovnatelně cennější, nežli třeba světový šampion z inbreídingu! 

    Řeknu-li to poněkud hruběji, geneticky ochuzovaní jedinci v důsledku používání příbuzenské plemenitby jsou vlastně genetičtí mrzáci, podřízení jedincům s pestřejším genetickým materiálem! 

    Porovnejme si, kolik dědičných vad se u psů vyskytovalo (nebo spíše, o kolika se vědělo) v minulém století - a s kolika dědičnými defekty chovatelé svádí bitvy dnes - a přijdeme na katastrofální čísla!!! Dnes se ví zhruba o 450 dědičných vadách, ovšem v jakém procentuálním zastoupení! Průměr výskytu HD je 40 %!!! 

    Včerejší neomezované používání příbuzenské plemenitby přineslo neuvěřitelné množství dědičných vad s otřesnými čísly výskytů u mnoha psích plemen (příbuzenská plemenitba ovšem dědičné vady nevytváří, pouze je ve mnohem vyšší míře přivádí na světlo!).      My, nynější chovatelé, splácíme daně za veleúspěšné chovatele z minulého století a za jejich barbarské metody chovu. Ptáte se, jak to dělají zahraniční chovatelé, třeba ve Velké Británii, že mají tak nádherné psy? Odpověď je prostá: příbuzenská plemenitba jim přináší brzké chovatelské úspěchy v podobě nesčetného množství titulů, medailí, pohárů, v podobě krásného pocitu vítězství.              I finanční stránka zde hraje důležitou roli, poněvadž za štěně po světovém vítězi si samozřejmě řeknu o něco víc. Je to opravdu smutné. Chovatelé se v touze po co nejlepších výstavních výsledcích stále dopouštějí závažných chovatelských chyb, stále více typizují, dá se oprávněně a zcela otevřeně říci, že až mnohdy přehání, že až "přestavují" standard ke svému obrazu ve snaze sjednotit své odchovy na téměř jednotný typ plemene - a vytvořit tak dokonalý, typický obrázek své chovatelské stanice, ve formě sjednocení typu, ve snaze co největšího přiblížení standardu, ve snaze vítězit ... ano, pocit vítězit je pro sobeckého člověka tak důležitý, že rád zapomíná na to hlavní - že společně s přehnanou snahou spodobnit své odchovy se standardem, s používáním příbuzenské plemenitby jako prostředku k dosažení jednotnosti typu - neodvratně geneticky ochuzuje své odchovy a napomáhá tak jak k titulům, tak k úpadku plemene. Sám Lord Tweedmount prý choval liniově - ale občas připouštěl i novou krev z jiných plemen. To bylo v minulém století. Dnes chovatelé nechtějí slyšet o připuštění krve jiného plemene u velice zdegenerovaných plemen, kteří už jinak nemají naději na záchranu. Goldeni na tom naštěstí nejsou ještě tak zle, ale je již nejvyšší čas začít s tím něco dělat, protože zatím u nich známe asi na 50 dědičných defektů a je pravděpodobné, že se tento počet bude zvyšovat, budeme-li dále toto zlaté plemeno geneticky ochuzovat. Neříkám, že všichni jedinci z příbuzenské plemenitby - např. sourozenci ze stejného vrhu - jsou na tom stejně. Ne všichni se stejným koeficientem příbuznosti vykazují stejný stupeň homozygotnosti. Někteří mohou vykazovat nižší homozygotnost - genetické ochuzení než průměr. Proto je třeba takové jedince najít a dát jim možnost působit v chovu - a napomáhat tak zpomalování genetickému ochuzování. 

    V dnešní době, kdy jsme dospěli do takové úrovně, že Goldeni trpí mnoha dědičnými defekty, je výběr štěněte Goldena - stejně jako výběr štěněte u mnoha dalších přešlechtěných plemen - otázkou šťastného výběru. Můžeme si sestavit rodokmen štěněte, zjistit si zdravotní výsledky předků a předpokládat, co ze štěněte jednou bude. Jenže i po psovi, který dává nejlepší kyčle, můžeme při troše smůly získat štěně s genetickými dispozicemi pro těžkou HD a naopak po přenašeči určité dědičné vady můžeme získat zcela zdravé štěně (otázkou ovšem vždy zůstává, co takový jedinec bude přenášet na své potomky.) Dalším problémem je, že nikdy nemůžeme vědět, jaké možné vady mají další příbuzní štěněte. Zodpovědný chovatel by nám to měl sice správně sdělit, měl by nás na to upozornit, jenže kdo bude v dnešní době tak čestný, spravedlivý a prozíravý? Můžeme mít štěstí a získat zdravé štěně z příbuzenské plemenitby, naproti tomu zase štěně z nepříbuzenské plemenitby s dědičnou vadou. Ale jak už jsem napsala výše, u štěněte z nepříbuzenské plemenitby je nesrovnatelně vyšší naděje, že bude geneticky zdravé, vitální, vysoce inteligentní, výkonné a velmi plodné. 

    Za veliké škůdce genetického materiálu jsou považováni psi - plemeníci /často světoví vítězové/, kteří mohou krýt neomezené množství fen a přispívají tak ke genetickému úpadku. Mělo by se používat více plemeníků i více chovných fen, aby byl genetický materiál rozmanitější, počet krytí plemeníků by měl být omezen na rozumnou míru, aby tito superpsi geneticky neochuzovali své potomky. Stejně tak je za škodlivého považován i silný nositel dědičnosti, tzn. pes či fena, který na své potomky přenáší ve velké míře své vlastnosti a neumožní předání vlastností jiných předků - protože mu chybí mnoho alel, které by jinak vytvořily odlišnosti od jeho vlastností u svých potomků. Kromě svých kladných vlastností na své potomky předává i vlastnosti záporné, což samozřejmě napomáhá rozšiřování dědičných defektů a genetickému ochuzování, nehledě na to, že působení takového silného nositele dědičnosti má podobný význam jako klonování. Proto by také jednotliví psi měli v chovu působit omezeně. 

Jako velice užitečné se jeví uschovávat semena psů v semenných bankách pro budoucí krytí s nejlépe nepříbuznými fenami.

    A především by měli být k chovu používání pouze opravdu zdraví psi, kteří se nejeví jako přenašeči některých defektů.                Jenže mnoho ziskuchtivých chovatelů toto kriterium přehlíží a vědomě produkuje nemocné potomky ... po zdánlivě špičkových psech, o kterých tvrdí, že jsou nejlepší. A přitom sami ví, jaké vady jejich psi ve větší míře přenáší. Nebo proč neuchovnit vynikajícího plemeníka s malinkou dědičnou vadičkou - cestička se vždycky najde, ostatně v naší republice není podmínkou k chovnosti kontrolovat ani oči, ani lokty ... 

    Mohu uvést vlastní zkušenost. Goldy byla z liniové plemenitby. 

Zde můžete vidět její pěti-generační průkaz původu.                         

    Ve třetí generaci liniově působí sourozenci Car Golden Araukarity (z otcovy strany) a Corina Golden Araukarity (z matčiny strany). Sama matka je z liniové plemenitby, protože babička Goldy, Drina Golden Araukarity, je nevlastní sourozenec po stejných rodičích jako zmiňovaná Corina Golden Araukarity, prababička Goldy. Navíc Aike Golden Araukarity, praprababička Goldy z otcovy strany, Aike Golden Araukarity, je dcerou feny Rowera Heksa, která je matkou Cara, Coriny i Driny Golden Araukarity. Pradědem Goldy z matčiny strany je navíc Ch. Dorion Belaja, pes z inbrídingu. A konečně, Goldynin děd z otcovy strany, Ch. High Endeavour´s Active Royal Dutch, velice známý pes, importovaný panem Hylmarem (CHS Araukarity) z Holandska, vděčí svému exteriéru také liniové plemenitbě, a sice světově známému psovi, Ch. Styal Scott of Glengilde (2. a 3. generace tohoto plemeníka).                                

    Světoznámé chovatelské stanice Goldenů jako Stanroph, Styal, Sansue, Karvin, Standfast, Camrose, Westley, Nortonwood i další známé zahraniční kennely za svou slávu a úspěchy vděčí samozřejmě používání příbuzenské plemenitby. 

    Goldynin původ se bohužel podepsal na jejím zdravím, jejím životě i životě nás všech. Když jsme si ji pořizovali, nevěděli jsme nic o metodách plemenitby ani o škodlivém vlivu příbuzenské plemenitby. Nechtěla jsem fenu pro chov, chtěla jsem přítele, ideálního rodinného společníka - a tou se Goldy stala. Bohužel - pouze na čtyři roky. Začalo to problémy s HD. Goldy byla velice citlivá fena a pociťovala bolesti i při HD 0/2 (neoficiální RTG), narozdíl od některých jedinců, kteří nemají bolesti ani jiné problémy při HD 4/4. Podstoupili jsme lehkou operaci, a sice přetnutí svalu od kyčelního kloubu. Tento lehký zákrok společně s vhodnou kloubní výživou, vhodnou dietou, spolu s omezením nevhodného pohybu a jeho náhradou za vhodný pohyb, především plavání, se nám podařilo zamezit dalším bolestem. Goldy přestala mít bolesti a asi od dvou let neměla nikdy s kyčlí žádné problémy! Dokonce jsem s ní párkrát trénovala agility, bez sebemenších potíží! Ale HD nebyla jedinou dědičnou vadou, kterou Goldy měla.                   

    Když byla Goldy teprve tří a půl letá, narostla jí na krčku hrčka, která se velice rychle zvětšovala. Šla velice dobře chirurgicky odstranit, nečekali jsme nic zhoubného, proto nás rozbor velice ranil - hemangiosarkom, čili rakovina cévní stěny, třetí nejhorší rakovina vůbec, napadající dobře krvená místa, jako slezinu a srdce, vyskytující se od osmi let věku.                           

    Goldy se ale rozhodla bojovat - a my jsme bojovali s ní! Po odstranění bulky úplně ožila, byla živá, žravá a veselá, plná elánu a chuti žít - veterináři odmítali věřit tomu, jak je vážně nemocná! Bez sebemenších problémů Goldy zvládla chemoterapii, znovu začala osrsťovat, hárala, prostě byla rozhodnuta zvítězit a žít! 

    Jenže osud si s námi zahrál šerednou hru a Goldy narostl nádor znovu na stejném místě. Metastázy v plicích. Šelest na srdci. Chirurgicky se už nedalo nic dělat, další operaci by asi nepřežila. Rozhodli jsme se k alternativnímu léčení, věřili jsme, bojovali jsme až dokonce. Zázrak se však nekonal. Když se má člověk rozloučit s bytostí, která mu bezmezně věří, když má vyřknout nad jejím životem ortel, je to snad to nejtěžší, nejbolestivější rozhodnutí v životě. Nepřeji nikomu, aby si se svým milovaným zvířetem zažil, to co jsme si prožili my. 

A proto mě ještě víc udivují, ba přímo opovrhuji chovateli, kterým záleží pouze na výstavních úspěších, na slávě a na penězích!

    Osud Goldy mi otevřel oči. Nejsem z těch, kteří upřednostňují exteriér před zdravím a povahou. Já na první místo vždy kladu zdraví spolu s povahou, exteriér až potom. Kdyby existovali pouze elitní chovy, brzy by plemenné populace vymřeli.                                

    Pro plemeno je vždy mnohem cennější zdravý pes s typickou plemennou  povahou, než geneticky zdegenerovaný světový vítěz z příbuzenské plemenitby! 

    Jsem stále toho naivního názoru, že chovatelství znamená lásku, obdiv a snahu porozumět určitému zvířeti a že by se všichni chovatelé měli snažit poskytnout svým psím /a nejen psím/ přátelům ty nejlepší podmínky pro zdravý, šťastný a plnohodnotný způsob života!

Jen v našich rukou spočívá osud našich plemen - buďme proto, vážení chovatelé, rozumní, sebekritičtí a spravedliví, nepouštějme do chovu povahově labilní psy a psy, o kterých víme, že nejsou zdraví, nebo o kterých se domníváme, že přenáší dědičné vady - chovejme pouze na jednicích, o kterých víme, že jsou zdraví a povahově vyrovnaní, a chovejme pokud možno tak, aby i další generace našich plemen byly zdravé a my jim tak zajistili tu nejslibnější budoucnost a předali svým potomkům psy takové, jaké milujeme nyní my. 

Nepříbuzenská plemenitba znamená chovat s čistým svědomím ty nejzdravější jedince - a geneticky nejcennější jedince s nejlepšími předpoklady pro zdraví, vitalitu, výkonnost a inteligenci - a pokud spojíme podobné, i když přesto nepříbuzné jedince, můžeme dosáhnout i vysoce kvalitního exteriéru, stejně jako při použití příbuzenské plemenitby! 

Zajímavou alternativou jsou také testy DNA a otázkou zůstává, zda v budoucnu člověk zmoudří a začne psy posuzovat nejen podle exteriéru, ale především podle jejich hodnoty genetické variability!

                                                 Vypadám zdravě a vesele? Proč? Jsem z nepříbuzného spojení! Milí páníci, vážení chovatelé! Myslete na naše zdraví a spokojenost a chovejte nás, své nejlepší přátele, takovými způsoby, abychom zbytečně netrpěli. Děkujeme ...                                          

Pozn. Motivací pro mne byla kniha Chov psů v roce 2000 od Hellmutha Wachtela , z které jsem načerpala mnoho potřebných a zajímavých informací. Mnoho z nich zde také uvádím. Vřele tuto knihu doporučuji k přečtení každému milovníkovi i chovateli psů!!!                                                                                                                                         - Milena Blaháková -

 

 © Copyright Goldy Forever Golden Retrievers 2002, 2003, 2004. All rights reserved / všechna práva vyhrazena. Fotografie smí být použity pouze se souhlasem autorky.

Made and designed by Milena Blaháková. Web vytvářen z lásky a obdivu k plemeni a k našim Goldenům především.   

Spuštěno: 25.7. 2002      LAST updated: 22. 2. 2004                                           Co je nového na našem webu?